Respecto, Bravissimo, Very very good, …. Tak to byla velká letní paráda v Dolomitech na kolečkových lyžích.
Za čtyři dny jsme vyjeli čtyři horská sedla v Dolomitech na kolečkových lyžích z údolí v hloubce cca 1.000 metrů nad mořem do 2.800 metrů.
Vyrazil jsem s kamarády z běžkařského oddílu Silvini Madshus Team na letní soustředění do Dolomit a byla to Velká letní paráda. Vše se odehrávalo kolem městečka Livigno, kde jsme byli ubytovaní a města Bormio. Každý den jsme zdolali po nekonečných serpentinách místních silnic za plného provozu jedno z horských sedel – Passo dello Stelvio, Passo Gavia, Torri di Fraele, Passo Eira. Nejdelší výjezd trval 3 hodiny a třicet minut a byl 25 km dlouhý se stoupáním přes deset procent!
Připadal jsem si jak cyklista závodící na Tour de France, při výjezdu serpentinami nas projíždějící řidiči podporovali výkřiky uznání, Respecto, Bravissimo, Very very good. Makal jsem jak o život v zeleno-bílém týmovém dresu.
Strašně moc jsem si to užil. Zhubnul jsem dvě kila, o což jsem se pokoušel v Praze bezúspěšně celý rok a vrátil jsem se s rozhodnutím, že se do toho sportování budu muset víc opřít.
Na soustředění byl s námi i Standa Řezáč a to je borec všech borců. Mně se občas podařilo v kopci dojet a předjet nějakého pomalého cyklistu, ale Standa udělal skoro všechny, na běžkách, soupaží. Ve sportu je výtečný, ale v osobním životě je ještě lepší – naprosto spolehlivý, férový, kamarádský, no proste skvělý. Zůstává pro mne velkým vzorem. Stando díky.
Přestože kolečkové lyže na rozdíl od kolečkových bruslí jsou dost mladým sportem, začalo se na nich závodit asi před dvěma lety, tak jsou naprosto dokonalým sportem, při kterém maká celé tělo, nohy, ruce, záda, břicho. Doporučuji.
Sportu zdar