V mládí jsem jezdil na dětské pionýrské tábory. Večer se hrálo u táboráku většinou trampské písničky a mě se to hrozně líbilo. V 15 letech jsem od jednoho vedoucího z tábora koupil svoji první kytaru a dodnes visí u mě doma na zdi. Kromě mě na ni hrál ještě můj syn. Kytaru sebou vozím prakticky úplně všude. Byla se mnou na lodi v Antarktidě, na kajaku v Norsku, raftovala se mnou v Himalájích a na Sibiři, no prostě všude.
Muzika je úžasná v tom, že nepotřebuje překladatele. Jednou jsem s dětmi cestoval po Americe a v národním parku Death Valey hráli dva kluci na mandolínu a kytaru. Půjčil jsem si kytaru, která ležela vedle nich, a přidal jsem se k nim. Tak jsem si v nejodlehlejším místě světa s neznámými lidmi zahrál několik country písniček.